o kritice a sebevědomí

 autor : www.marcelkonecny.com

… už dlouho o sobě poslouchám jaký jsem arogantní a namyšlený hajzl ! Když vyšel tento článek o úrovních fotografů musel jsem číst ve vzkazech desítky vulgárních anonymních nadávek , občas si to vyslechnu i neanonymně zejména při kritizování fotek … takže jsem mnohým slíbil že jednou napíšu tento článek který to snad vysvětluje.
…. Často se více proviňujeme, když se zavděčujeme, než když urážíme….  
Publius Cornelius Tacitus

… “Nedělej jiným to co nechceš aby jiní dělali tobě” . Tohle jsem poprvé uslyšel jako dítě a od té doby se snažím, abych podle toho co nejvíce konal . I proto se snažím všem kolem říkat co si o nich, nebo jejich činech či výtvorech doopravdy myslím . Chtěl bych totiž totéž od nich . Jenže tohle je pro 99% lidí těžké. Jak názory jiných příjmat, tak se “pravdivě” vyjadřovat . V podstatě “milosrdné lhaní” je společenský standard ve kterém se všichni rádi svezou . Přitom  právě “pravda” je to, co někoho může zlepšit či přivést na správnou cestu .
Mám rád lidi, kteří se nebojí kritizovat. Opravdu ! Vážím si jich mnohem víc, než těch, kteří se snaží být laskaví i za cenu “malých lží” . Jsem vděčný lidem kteří mi řeknou: že jsem tlustý, hloupý, namyšlený a že se mi to či ono nepovedlo . Zejména v případech, kdy jsou tito lidé pro mne přirozenou autoritou osobnostně nebo v určitém oboru.

Každý určitě slyšel ten typický rozhovor ve skupince žen : ” teda ty jsi ale zhubla ne? , no nějak ti to sluší dneska ! ,no a v momentě ve kterém dotyčná opustí skupinku dojde na realitu : ” teda ta je ale strašně tlustá  co? měla by se sebou něco dělat ! …atdd  .. legrační je, že lidé odsuzují spíše tu druhou část rozhovoru ! Odsouzeníhodná je podle mně spíše ta první část, kde se uplatňovala hromadná společensky akceptovaná lež .

proč se lidé brání názorům které je nechválí ?
Lidé si berou názor jiných příliš osobně a sami sebe berou příliš vážně ! Copak opravdu člověk neví, že není stoprocentní? Každý tlusťoch ví, že je tlustý , každý kdo má za sebou studium (na jakékoli úrovni) by měl vědět, že není nejchytřejší, každý kdo tvoří by měl vědět že jeho dílo není dokonalé ( minimálně ne pro všechny ) atd .  Pokud by si toho byli vědomi, nikdy by jim nedělalo problém přijmout názory druhých. Jenže lidé mají sklony podléhat pohodlnému sebeobelhávání a časem dojde k tomu, že uvěří tomu o čem na začátku věděli že je minimálně “drobná nadsázka ” a najednou berou kontakt s “realitou” jako útok .  Většinou je jejich reakcí na kritiku protiútok a plivání jedovatých slin :) To je ovšem opačný extrém, který má za cíl ublížit a ne říkat svůj názor. A právě to je to, s čím si lidé “kritiku” pletou –  s útokem,  bohužel.

co je to kritika ? (dle encyklopedie ) 
Kritické myšlení, kritický postoj nebo také kritičnost (z řeckého krinein, rozlišovat, posuzovat) znamená schopnost nepodléhat prvnímu dojmuobecnému mínění nebo naléhavosti nějakého sdělení, nepřebírat naivně tradované názory, nýbrž dokázat zaujmout odstup a vytvořit si vlastní názor na základě vědomostí a zkušeností . Kritické myšlení je důležité, protože nám umožňuje analyzovat, vyhodnocovat, vysvětlovat a modelovat naše myšlení, čímž snižuje riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě falešné víry. (dokonalý popis – lidé to ale vidí jinak zdá se mi)


Kdo může a kdo nemůže kritizovat ? (kdo je a kdo není odborník )

Nejčastějším “argumentem” těch, jež nejsou vyrovnaní se sebou samým je :  kdo jsi ?! že mi tohle říkáš ! Jsi nějaký “mistr světa? ” (rozuměj uznávaný odborník) a pokud nejsi tak jsi AROGANTNÍ NAMYŠLENÝ a NADŘAZUJEŠ SE  – to je omyl !

na tohle téma je i další můj  článek  klikni ZDE

a) svůj názor může říct kdokoli na cokoli  – je jen na člověku samotném jak s informací naloží
b) Od odborníka je názor na cokoli přínosný (i v případě že jej neakceptuji)
c) I od laika je názor na cokoli přínosný. Neboť dává zpětnou vazbu z pohledu, který již znalec v oboru ztratil
d) nejčastěji slyšíte pravdu od dětí ty totiž ještě nejsou naprogramovány na společensky očekávané věty (bohužel však mají přehled jen v obecné rovině. Řeknou vám že jste tlustý a starý, ale ke kvalitě fotek se asi odborně nevyjádří :)

příklady :

  • Hudba – nemusím znát noty  ani hrát na jakýkoli nástroj abych byl znalcem kvalitní hudby.
  • Jídlo – nemusím být výborný kuchař a přitom mohu být znalcem dobrého jídla. (mmch. známí se mnou nechtějí chodit do restaurací neboť mám vždy spousty všetečných dotazů, a pokaždé když dostanu jídlo které mi nechutná tak o tom personálu řeknu . Z toho plynou většinou společensky nepřijatelné situace, kdy po mně např “konfrontovaný” kuchař žádá, abych mu vysvětlil, jak bych to uvařil já :) a nebo číšník který přechází do protiútoku  s tím, že jsou “vyhlášená” restaurace a “nikdo si ještě nestěžoval” . Přitom jen u mého stolu bylo 50% lidí ,kteří by se do té restaurace již nikdy nevrátili – a přesto jídlo pochválili tedy na dotaz “chutnalo?” přikývli. A já se ptám : “kdo je pro provozovatele přínosem”? – ten kdo pochválí jídlo, ale už nikdy nepřijde a nebo ten kdo to zkritizuje ale dá restauraci další šanci?… )
  • Fotografie  – nemusím být špičkovým fotografem abych poznal co je a co není dobrá fotka.
  • Film – nemusím být režisérem abych poznal co je dobrý film   atd …

A teď to důležité :  i přesto, že je ten či onen odborníkem, stejně jeho názor není nic víc než vyjádřením jeho subjektivního názoru ! Míra jeho odbornosti by pouze měla mít vliv na hodnotu jeho názoru – je na vás jestli jej přijmete .

Kdo je a kdo není “dobrý”
Časté je dělení na amatéry a profíky  – ano já v tom mám jasno.
Amatéři jsou ti, kteří danou věc dělají z lásky a nadšení. Mezi nimi lze nalézt 90% toho nejlepšího téměř ve všech oborech.
Profesionálové jsou ti, kteří se tím “musí” živit  a tak hledat kvalitu mezi profesionály je velmi těžké ! Naopak např. 90% „profesionálních“ fotografů patří mezi podprůměr mezi amatéry .  Koukali jste se někdy na nabídky “profesionálních” svatebních fotografů ? :) často jsou to lidé, kteří si před pár týdny koupili foťák. Bohužel většina lidí má představu, že amatér je něco méně než profesionál.

Kdo je úspěšný?
Lidé sbírají ocenění a jiné “odznáčky” kterými si uměle vytvářejí dojem úspěchu a nadřazenosti . Jejich nízká víra v sebe sama zajistila, že potřebují “potvrzení” svých kvalit. ( jediné kde lze toto “měření úspěchu” uplatnit je ovšem sport ) A tak chodí do zájmových skupin “sekt” * (tj. tam kde je chválí) a přihlašují se do soutěží a pořádají výstavy,  aby se utvrdili ve své odbornosti, či aby mohli říct že jsou “dobří”. Po čase ale ztratí kontakt s realitou a tak věnují čím dál více času a jiných prostředků tomu, aby se udrželi na tomto “virtuálním” obláčku . V této fázi většinou chválí všechny kolem sebe  neboť ví, že se to vyplatí a minimalizují tím možnost střetu s reálným názorem.  ( Ano tomu usměvavému milému číšníkovi v oceněné restauraci se velmi špatně odpovídá na otázku :” chutnalo?” že se to nedalo žrát! :)), stejně tak jako se špatně říká tomu hodnému pánovi fotografovi který si uspořádal 10 výstav, všem rozdává rady a všechny chválí, že je jeho fotka průměrná! )

Lidé si nevěří, a tak se nesoudně nechávají obelhávat okolím . Nestačí jim, že to co dělají dělají s láskou a rádi chtějí být utvrzováni (chváleni)  ostatními.  Často se ale díky tomu dostanou do slepé uličky . Viděli jste v TV pořad o kuchařkách které které i z jednoduchého jídla udělají blivajz a nebo hvězdnou pěchotu v pěveckých soutěžích? – ano tito lidé prošli kolem mnoha “lhářů” kteří jim říkali, jak skvěle vaří resp zpívají a díky tomu je dostali až na veřejný pranýř! A zodpovědní jsou za to z velké části právě ti, kteří jim celou dobu raději “společensky” únosně lhali !

Je dobré být si vědom toho, že nejlepší může být i ten, jehož většina  kritizuje a nechápe. Dělejte věci jak nejlépe umíte a buďte s tím spokojení . Nenechte se zlákat vidinou měřitelného úspěchu . Je vynikající hudebník ten, kterého poslouchá nejvíce lidí ? Nebo ten, který je ceněný hrstkou odborníků?  Je dobrý fotograf ten kterého všichni chválí, ten který má obdiv zasvěcených a nebo ten, který vydělá nejvíc peněz ? Každý to vidí jinak.

Je mnoho vtipných historek, které jsem v tomto duchu prožil :

Geniální fotografka s citem pro detail a minimalistickou kompozici si často musí vyslechnout : “vždyť na té fotce nic není, je to nějaké nakřivo, to ti snad spadnul foťák ne?” a podobné připomínky, přitom její geniální díla se mohou jednou prodat za  statisíce právě svou výjimečností. Kdežto fotograf zvířátek v zoo slyší stonásobek  pochvalných a obdivných komentářů – jeho fotka se však může prodat maximálně za 100 korun do atlasu zvířat (neboť podobných fotografů jsou statisíce). Co je tedy úspěch ?  Bohužel spousta lidí se nechá svést na cestu většinového chválení , i za cenu ztráty své jedinečnosti.

autor . Jindra Hrnčířová

 

Také jsem byl pobaven situací kdy špičkový italský kuchař servíroval v ČR vynikající rissoto s výborným vínem  a byl zkritizován za “nedovařenou rýži ” a  kašovitou konzistenci víno pak bylo prohlášeno za silné a zředěné colou :) té situaci chybělo jen zkritizovat studenou polévku gazpacho :)))  proč to píšu?  Ten kuchař si byl vědom svých kvalit nic si z toho nedělal, věděl že vše připravil nejlépe jak to jen šlo a s úsměvem na tváři požádal strávníky, aby se oprostili od toho co očekávali a zkusili najít chuť v tom co dostali .

závěr zní asi divně ale myslím si toto :

  • Dělejte cokoli Vás baví ! a dělejte to tak jak si myslíte že je to správné podle Vás.
  • Nehleďte na společenské uznání – nesbírejte “tituly, odznáčky a ceny “.
  • Vzdělávejte se co nejvíce v tom co děláte, ale neberte názory odborníků za dogma !
  • Kritika nemusí být vždy jen plivání jedovatých slin – může to být také ten jediný upřímný názor a za něj buďte vděční.
  • Přijímejte proto s radostí jakékoli názory, ne jen ty “společensky očekávané” .

Váš Marcel

sekta – je jakákoli zájmová skupina, která zastřešuje lidi kteří nemají sebevědomí, a tak mají strach ze všeho kolem . Sekta jim dává pocit jistoty a také jistotu pochvaly . Sekty nejsou jen náboženská sdružení, ale také například skupinky na fotoserverech nebo skupiny vegetariánů či sportovců  atd . Sekta se vyznačuje tím, že má své autority a také pocitem, že se člena v případě útoku zvenčí ostatní zastanou. Také často dává pocit výjimečnosti či nadřazenosti. Sekta je mikrosvět, ve kterém naleznou jistoty  po kterých “ti bojácní” prahnou .  Přeji všem, kteří se vyhřívají v pohodlí sekt, aby otevřeli oči a našli odvahu žít i bez těchto berliček.