Přestože odrazné desky nepoužívám, nic proti nim nemám, spíš proti způsobu jejich použití, který pramení ve špatných učebnicích fotografování nebo špatném pochopení těch dobrých.Pro focení v naprosté většině používám jeden světelný zdroj. Venku je to slunce nebo zamračená obloha, v interiéru jedno stálé světlo (převážně ostrý bodový Dedolight). Další situací je, že využiji jakékoliv světlo, které mám kolem sebe – venku v noci jsou to světla pouličních lamp, výloh a oken domů, v interiéru to může být světlo v koupelně nad zrcadlem, lampičky na nočních stolcích nebo třeba rozzářená televizní obrazovka. Kromě toho Dedolightu je to všechno přirozené využití světla, Dedolight mi naopak umožňuje aranžovat podle nálady dramatické scény.

Téměř na každém workshopu se ale někdo diví, jak mohu fotit s jedním světlem a bez odrazky. Někdy se i stane, že někdo vytáhne z batohu malou stříbrnou odrazku a předvede, jak to vylepšit… A mně pak často stojí vlasy hrůzou.

Podle mne skutečně nesou vinu špatné nebo špatně pochopené knihy o fotografování a dokonce i řada lektorů, kteří to pak hlásají dál.

ALE CO JE VLASTNĚ ŠPATNĚ?

Špatně je to, že vytáhnou malou stříbrnou odrazku a jako zrcadlem „krásně“ prosvítí obličej, aby v něm nebyly stíny, jenže místo toho dokonce vytvoří stíny v protisměru. A největší korunu tomu nasadí, když místo stříbrné použijí zlatou, protože ta to oteplí. Chápete?

VÝSLEDEK JE NEPŘIROZENÝ

Teď odběhnu ke klasikům fotografie. Myslíte si, že třeba Brassaï nebo Cartier-Bressonpoužívali odrazné desky? Ne, fotili v přirozeném prostředí nádherně přirozené fotografie. Je tam tma? No a co? Fotím to, co vidím. Tma a stíny jsou přeci tak sexy, bez nich je fotka placatá a nudná. A když už si nějaký záběr vyberu, je to pro jeho atmosféru, tak ji přece chci zachovat. Ani na siluetách není nic špatného. Asi nikdo si netroufne polemizovat, že by zmínění pánové fotili špatně.

NEJLEPŠÍ ODRAZKOU JE BÍLÁ ZEĎ

Odrazné desky nepoužívám, přesto světlo odrážím. Využívám k tomu přirozené prostředí a díky němu pak fotím to, co vidím.
Že je velká bílá plocha ideálním prostředkem k odrážení světla, na to se přišlo dávno. A pochopitelně fotografové měli potřebu vytvořit mobilní odrazné plochy, které by jim mohly pomoci tam, kde vhodná zeď chybí. Postupně vznikaly ještě mobilnější odrazky, takže dnes má kdekdo v batohu třeba 30centimetrovou, když se složí, ani neví, že s sebou nese něco navíc. A protože máme rádi univerzální výrobky dva a více v jednom, jsou současné odrazky většinou 5 v 1. Bílá, stříbrná, zlatá, černá a transparentní.

Bílá odráží měkké světlo a odráží ho méně. Stříbrná odrazí mnohem víc, proto je (bohužel) tolik populární. Bohužel proto, že je tvrdá a nepřirozená, podobně jako zrcadlo. Zlatá je v tomhle hodně podobná, navíc ale mění barevnou teplotu – další krok k nepřirozenosti. Černá bývá zdrojem vtípků zkušených směrem k začátečníkům – říká se, že odráží tmu a stíny. To je samozřejmě nesmysl, slouží právě k tomu, aby se zabránilo odrazům (černá neodráží světlo) a tím vznikne přirozený stín sám od sebe. No a poslední transparentní se umístí mezi zdroj světla a fotografovaný objekt a světlo změkčí.

Asi jste pochopili, které tři považuji za užitečné a které dvě bych vyhodil. Jenže když se to vyrábí, tak to asi má smysl a budeme to používat, ne? Ano, ale s rozmyslem…

Dalším problémem je velikost. Půlmetrová deska je malý reflektor, který při odrazu působí nepřirozeně. V tom je výhoda té velké bílé zdi – odráží měkce a velkou plochou.

Krásný příklad najdete u filmu – filmaři používají k odrážení obrovské bílé stěny, nikdy ne malý stříbrný reflektor.

Jestli máte malou odrazku, nemusíte ji vyhazovat, ale použijte ji na makro, broučky, malé objekty, nikdy ne na něco tak velkého, jako je člověk.

NEODRÁŽEJTE, KDYŽ TO NENÍ NUTNÉ, A KDYŽ UŽ, TAK S ROZUMEM

Dosud jsem necítil potřebu se na workshopech odrazným deskám věnovat, ale když už jsem věnoval energii tomuto článku a když kolem sebe pořád vidím ty malé stříbrné, tak je asi zařadím do programu. Aspoň na chvíli…

Hezký den všem :)